V pokračování rozhovoru Jitka detailně popisuje, jak instituce – především OSPOD a soudy – ignorují odborné lékařské zprávy, vyjádření psychologů i přímé výpovědi jejího syna. Přes opakované upozornění na úzkostnou poruchu dítěte, jeho útěk a zhroucení, byl násilně odebrán ze školy a hospitalizován na psychiatrii. Následně byl předán otci, kterého se evidentně bojí, a matce byl na měsíc zakázán kontakt.
Jitka a její otec otevřeně kritizují, že agresor – otec dětí – nebyl nikdy odborně vyšetřen, nemusel podstupovat žádné intervence, zatímco oběť a děti jsou opakovaně vláčeny krizovými centry, psychiatry, asistovanými setkáními a výslechy. Podle dědečka dětí se stal OSPOD „žalářníkem dětí“, který hájí zájmy tyranů a ne těch nejzranitelnějších – dětí.
Celý příběh vrcholí šokujícím „exekučním“ odebráním dítěte přímo ze školy bez informování matky, které způsobilo zhroucení chlapce a jeho převoz záchrankou. Přesto systém matku nadále penalizuje a odebírá jí kontakt s oběma syny – nyní je smí vídat jen hodinu týdně pod dozorem. Její volání po respektu k dětskému prožívání, bezpečí a zdraví se ztrácí v mlčení a přehlížení institucí.
1.část sdílení s Jitkou – starší syn exekučně odebrán, tyran dostal do péče oba syny