Kristýna v rozhovoru sdílí své dramatické zkušenosti s opatrovnickým řízením a institucemi, které místo ochrany dítěte selhaly. Poté, co otec její tříleté dcery dívku zadržoval po dobu 60 dní, se Kristýna marně obracela na OSPOD i policii. Přestože byly k dispozici důkazy o otcově nevhodném chování, závislostech a ohrožení dítěte, systém nezasáhl. Kristýna byla nakonec dotlačena ke střídavé péči, ačkoliv byla zjevně nevhodná a nevycházela z nejlepšího zájmu dítěte. V rozhovoru kritizuje nečinnost institucí, nepřiměřený přístup soudů a nedostatečnou podporu dětem v krizových situacích. Aktivně bojuje za změnu systému a je iniciátorkou petice za ochranu psychického zdraví dětí. Kristýna apeluje na citlivější a individuálnější přístup v rodinném soudnictví a větší respekt k hlasu dětí.