Otec tří dětí, Milan, sdílí svůj hluboce znepokojující příběh z šestiletého opatrovnického řízení, které podle jeho výpovědi vedlo ke zničení vztahu s jedním z jeho dětí – dvojčetem – a zásadně poškodilo psychické zdraví všech zúčastněných. Soudní rozhodnutí o rozdělení dvojčat bylo podle něj učiněno bez jakéhokoliv vyšetření příčin a v důsledku manipulace a nátlaku advokátky druhého rodiče. Opakovaně upozorňuje na zneužívání systému – jak OSPODem (konkrétně Černošice), tak soudy a státními zástupci.
Milan věří, že za rozhodnutími, která poškozují děti, jsou finanční motivy – včetně podezření na převod výživného mezi matkou a její právní zástupkyní. Zmiňuje svou snahu o standardní řešení sporu, které však nebylo soudy a OSPODem respektováno. Upozorňuje na neexistující kontrolní mechanismy, absenci povinnosti nahrávání výpovědí dětí, nemožnost přístupu k opatrovnickým spisům během řízení a nečinnost nejvyšších orgánů, včetně ombudsmana a Ústavního soudu.
Závěrem Milan volá po systémové změně – zákonné úpravě přístupu k informacím, odpovědnosti účastníků řízení za lež, kontrole rozhodnutí OSPODu a soudů, a po tom, aby děti nebyly zneužívány jako nástroj k dosažení zisku nebo pomsty.