V tomto emotivním vyprávění Monika Růt sdílí svou osobní zkušenost s dvanáctiletým vztahem, v němž čelila těžkému psychickému násilí. Popsala, jak dlouho netušila, že se jedná o domácí násilí, protože nebylo fyzické, ale šlo o systematickou manipulaci, gaslighting a psychický nátlak.
Začátek vztahu působil idylicky, partner ji zahrnoval pozorností, ale velmi brzy přišlo střídání extrémů – ze starostlivosti do kontroly, z lichotek do urážek. Monika podrobně popisuje manipulativní techniky – mapování hranic, testování reakcí, emocionální výkyvy (tzv. „love bombing“ a „silent treatment“), sledování přes GPS, zákaz kontaktu s rodinou, kontrolu domácnosti i osobní svobody (např. čas na toaletě, styl oblečení či účes).
Přes opakované útoky a systematické oslabování sebevědomí zůstávala ve vztahu i kvůli víře, že partnerovi může pomoci. Důvěra v něj se obnovila zejména v okamžiku, kdy jí oznámil, že chce dítě. Tento okamžik Monika označuje jako zlom, kdy se vše zdálo být zapomenuto. V druhém díle svého sdílení o domácím násilí navazuje popisem života na mateřské a cesty k odchodu ze vztahu.