V této druhé části příběhu Monika Růt otevřeně popisuje období mateřství, které pro ni bylo zároveň velmi těžkým obdobím ve vztahu s násilnickým partnerem. Po narození dcery se situace výrazně zhoršila – partner jí zakazoval dceru chovat, projevovat lásku, stopoval kojení a omezoval jakékoli rozhodování. Monika čelila ponižování, kontrole financí, manipulaci i vyhrožování.
Postupně se přidaly projevy fyzického násilí, psychického týrání a agresivity – jak vůči ní, tak vůči domácímu zvířeti. Došlo i k situacím, kdy partner záměrně lhal a ničil majetek sousedů. Dlouhodobý stres se u Moniky začal projevovat psychosomaticky: třes, úzkosti, nespavost, závratě i zvracení. V klíčovém momentu, kdy partner vyhrožoval fyzickým útokem a manipuloval i jejich dceru, došlo k zásadnímu zlomu.
Monika vyhledala odbornou pomoc, vytvořila krizový plán a po čtrnácti dnech i přes nemoc utekla s dcerou do utajeného azylového domu. Tato cesta byla plná strachu, ale i první úlevy a naděje. V následujícím pokračování se chce podělit o to, jak jí azylový dům pomohl postavit se znovu na vlastní nohy.