V tomto silném a bolestivém svědectví sdílí maminka Jitka svou zkušenost s domácím násilím, útěkem od násilníka a zejména s opatrovnickým řízením, ve kterém ji systém zcela selhal. Po 12 letech vztahu plného fyzického i psychického týrání se rozhodla odejít a ochránit své tři děti. Po vykázání násilného partnera z domova však nastalo nové peklo – kontakt s OSPODem, který její situaci bagatelizoval a dokonce jí navrhoval porušit soudní příkaz. Její pokusy o domluvu byly zneužívány proti ní.
Jedno z nejvíce šokujících svědectví se týká snahy OSPODu donutit Jitku, aby plně kojenou dceru dala otci na půl dne – navzdory lékařskému doporučení a režimu Vojtovy metody. Soud nakonec na základě lživého obvinění a bez důkazů odebral dvě starší děti a přidělil je do střídavé a posléze výhradní péče otce – a to i přesto, že znalecký posudek varoval před manipulací a syndromem zavrženého rodiče.
Jitka popisuje, jak děti trpí – syn má noční děsy, zhoršuje se zdraví i psychický stav obou starších dětí, jejich život byl narušen stěhováním a odloučením od matky i od nejmladší sestry. Přes veškerou snahu o právní ochranu a doložení důkazů naráží na lhostejnost institucí, které spíše chrání násilníka než oběti.
Příběh Jitky je dalším děsivým dokladem toho, jak systém selhává ve své základní povinnosti – chránit děti a slabší z rodičů. I proto je důležité, aby se tyto příběhy dostaly k veřejnosti a staly se impulzem ke změně.