V tomto silném a hluboce osobním rozhovoru sdílí maminka Vanda svůj životní příběh. Otevřeně popisuje své traumatické dětství s matkou, která vykazovala znaky narcistní poruchy osobnosti – direktivní výchova, psychické i fyzické násilí, absence lásky a podpory. Už v dětství byla nucena být „dospělá“, starat se o mladšího bratra a ustupovat afektovaným výbuchům své matky i babičky.
Po smrti otce a později i nevlastního otce, který jako jediný v její blízkosti ztělesňoval podporu a stabilitu, se začaly Vandiny potíže prohlubovat. Ve snaze uniknout destruktivnímu rodinnému prostředí odešla studovat do zahraničí, ale návrat kvůli vážné nemoci matky ji vtáhl zpět do toxického systému. V dospělosti navázala vztah s mužem, u kterého se později projevily rysy psychopatie a násilí – jak fyzického, tak psychického.
Vanda popisuje, jak těžké bylo najít sílu odejít, zvlášť bez jakékoli podpory širší rodiny, a jak její matka posléze začala proti ní aktivně vystupovat – včetně snahy připravit ji o dítě. Výpověď obsahuje silné momenty popisující, jak se dítě stává nástrojem manipulace a jak systém (OSPOD, soudy, policie) selhává v ochraně dětí a matek. Vanda přesto zůstává pevná ve své víře, že stojí za to bojovat – za sebe, za své dítě a za změnu systému.
Velkou roli v její cestě sehrálo krizové centrum a terapie. Vanda dnes otevřeně mluví o svém příběhu, pomáhá jiným matkám a volá po systémové změně, která by dala dětem šanci na bezpečný domov a zdravý vývoj.