Ve společném jednání Moniky Růt a Milana zaznívá detailní popis pětiletého rodinného a soudního sporu, který se táhne od roku 2019 do začátku roku 2025. Milan od počátku vede chronologickou časovou osu významných dat a událostí, aby neztratil přehled o změnách v případu. V roce 2019 podal žádost o rovnoměrnou střídavou péči nad svými dětmi, jež se postupně změnila v žádost o výlučnou otcovskou péči kvůli podezření na manipulaci ze strany matky. Milan popisuje, že odchod starší dcery od něj v květnu 2022 považuje za výsledek cílené manipulace.
V dubnu 2022 okresní soud rozhodl, že děti přejdou do rozšířené střídavé péče u matky, avšak Milan upozorňuje, že v té době už starší dcera odmítala docházet k otci. Ihned poté byla podána odvolání k Městskému soudu v Praze. Milan vnímal, že OSPOD z Černošic zjevně neplní svou roli – odmítal přijímat jeho podklady o ohrožení dětí (např. přílišná expozice elektronickým zařízením), a ani když je poslal datovou schránkou, nikdo je nestáhl ani nevyhodnotil včas tak, aby ovlivnilo odvolací řízení. OSPOD podle něj záměrně nevyhodnotil starší dceru jako ohroženou podle § 6 zákona o sociálně-právní ochraně dětí právě během probíhajícího odvolacího řízení, aby se informace o odmítání návštěv k otci nedostala před odvolací soud.
Milan popisuje osobní schůzky s pracovnicemi OSPOD – kde mu bylo slíbeno, že po podání trestního oznámení na matku (za podezření z manipulace) dojde k zařazení dítěte pod § 6 a k vypracování znaleckého posudku. Slíbené kroky se však nestaly: OSPOD posílal rozporuplné podklady, a zatímco 26. října 2022 jednoznačně potvrdil, že postup zůstane, ve stejný den část OSPOD navrhla přiznat výlučnou péči matce – což Milan hodnotí jako účelové a v rozporu mezi slovy a činy. Vyhodnocení starší dcery jako ohrožené pak OSPOD provedl až v dubnu 2023, což je pět měsíců po rozsudku odvolacího soudu, a proto Milan soudí, že i zde šlo o účelové jednání, aby se odvolací soud tímto faktem nezabýval.
Další průběh sporu ukazuje, že po zrušení zařazení pod § 6 starší dcera opět odmítla docházet k otci, a OSPOD nevyužil své pravomoci k rychlému opatření ochrany – opět nastaly měsíce ztraceného času. Milan srovnává kroky OSPOD s pasivními i protiprávními postupy: nevyužívání možnosti nařídit rodinnou terapii, ignorování dopadů na psychiku dítěte, neinformování dětí o jejich participačních právech při soudním řízení a nakonec odňatí starší dcery a svěřením výlučné péče matce. OSPOD svými činnostmi podle Milana de facto podporuje rodiče, který manipulaci provozuje, a ničí psychiku dětí, jež trpí psychosomatickými problémy (bolesti břicha, pocit na zvracení), vyplývajícími z dlouhodobého stresu.
Monika Růt doplňuje pohled matky, která s dcerkou utíkala před domácím násilím a žila po půl roku v azylovém domě. Kritizuje, že OSPOD v takto závažné situaci nekoná, dítě není zahrnuto do kategorie ohrožených, a neřeší se ani zákonem upravené předběžné ochranné nástroje. Monika zdůrazňuje, jak trauma ovlivňuje pozdější život dítěte – psychické týrání vede k psychosomatickým poruchám (anorexie, panické stavy), a rodina se ocitá v „dlouhodobé pasti“. Vyzdvihuje důležitost vzdělávání a informovanosti laické veřejnosti o opatrovnických sporech a selháních systému, protože bez kolektivního tlaku a sdílení zkušeností se jednotlivci obtížně brání nespravedlivému postupu státních orgánů.
Milan se pozastavuje nad tím, že stát dokáže plošně kontrolovat blaho zvířat na farmách, ale nemá kapacity ani vůli kontrolovat, co se děje s dětmi v opatrovnické agendě. Odmítá, aby OSPOD zdrženlivě a účelově postupoval a ničil dětem psychiku. Oba apelují na to, aby se věnovala ochraně dětí větší pozornost. Milan uzavírá, že neřešené konflikty se hromadí a vždy se vracejí v jiné podobě, a protože OSPOD je placen z našich daní, měl by pracovat v zájmu dětí, nikoli tak, aby posiloval zájmy manipulativního rodiče.
Celkově se jedná o kritiku opatrovnického systému, popis konkrétních dat a zdůraznění dlouhodobých dopadů na psychiku dětí v důsledku selhání OSPOD i justice. Monika navíc upozorňuje na širší sociální dopady a nutnost informování veřejnosti, aby lidé věděli, jak se v opatrovnických sporech bránit a sdílet zkušenosti pro zvýšení tlaku na systémové změny.
Pečující otec bojuje šest let o své děti. Sourozenci dvojčata byly rozděleny opatrovnickým systémem.