V anonymním rozhovoru sdílí maminka Lucie svou těžkou životní zkušenost s psychickým násilím ze strany bývalého manžela, nefunkčním přístupem OSPODu a devastujícími dopady manipulace na psychické zdraví svých dětí. Po odchodu od násilného partnera čelila Lucie opakovanému vydírání ohledně alimentů a víkendové péče, kterou potřebovala kvůli práci. Přestože se snažila chránit své děti, systém ji opakovaně selhával.
Lucie detailně popisuje, jak se její syn, diagnostikovaný s ADHD, začal pod vlivem otce měnit – přestal brát léky, měl agresivní výbuchy, sklony k sebepoškozování a začal být nebezpečný i vůči své sestře. Otec péči opakovaně zanedbával, odmítal spolupracovat s odborníky a přesto získal podporu od institucí, zatímco Lucie byla obviňována a dehonestována.
Dcera, která je alergička a trpí atopickým ekzémem, se začala počůrávat, zažívala psychosomatické projevy a nakonec sdílela i šokující zážitky o nevhodném chování bratra. Přesto byla nucena nadále kontakt udržovat. OSPOD systematicky ignoroval zhoršující se stav dětí i opakovaná varování, místo pomoci Lucii nutili ke „spolupráci“ s násilníkem.
Rozhovor ukazuje hlubokou bezmoc rodiče, který se snaží chránit své děti v systému, jenž selhává v základní ochraně dětských práv. Lucie nakonec nachází oporu v novém partnerovi a věří, že medializace a sdílení těchto příběhů přispěje ke změně.