Veronika sdílí svůj otřesný příběh, který jasně ukazuje, jak fatálně může systém selhávat při ochraně dětí a primárně pečujících rodičů. Přestože byl otec jejího dítěte pravomocně uznán vinným za fyzické násilí vůči ní i synovi – mimo jiné jej strhl i s dítětem na hromadu pneumatik, způsobil jí pohmoždění hrudníku, břicha i krku – soud mu svěřil dítě do střídavé péče. A to navzdory diagnóze vzácného onemocnění dítěte, které otec bagatelizuje.
Z usnesení soudu je zřejmé, že přestože agresor dítě napadl, soud zdůvodňuje rozšíření styku „naléhavým zájmem otce“ a potřebou budovat vztah s dítětem. Zájem dítěte, které bylo napadeno, je přehlížen. OSPOD, který by měl děti chránit, nejenže nepodpořil matku, ale ani neinformoval soud o podezření a důkazech domácího násilí.
Tento příběh není ojedinělý. Veronika upozorňuje, že v ČR se děti často odebírají matkám, které o ně od narození pečují, a jsou svěřovány násilníkům – pod záminkou „zájmu dítěte“ a „rodičovské rovnosti“. Matky čelí zastrašování a nátlaku, a realita opatrovnických řízení je pro mnohé ženy zničující.
Veronika tímto příběhem apeluje na další ženy – sdílejte své zkušenosti. Jedině otevřeným mluvením o realitě systému se může něco změnit.