Milan, otec tří dětí, sdílí svou bolestnou zkušenost s tím, jak byl opatrovnický systém podle jeho slov zneužit k obchodním účelům na úkor dětí i celé rodiny. Ve své otevřené výpovědi hovoří o cíleném rozdělení svých dvojčat soudem, o manipulaci dětí druhým rodičem a spolupráci některých právníků a institucí na udržování systému, který podle něj nechrání zájmy dětí, ale slouží finančním a mocenským zájmům vybraných aktérů.
Obviňuje státní správu a justici z vytvoření tzv. „obchodního modelu“, který místo podpory dohody mezi rodiči preferuje konfliktní rozvody – ty jsou totiž „zpeněžitelné“. Ve svém výkladu rozděluje účastníky na dvě skupiny – ty, kteří hájí zájmy dětí (skupina 1), a ty, kteří je zneužívají pro vlastní prospěch (skupina 2).
Milan tvrdí, že jeho dcera byla záměrně odcizena, výživné bylo přesunuto na účet právní zástupkyně matky a policejní důkazy byly zalepeny a skryty. Mluví o psychickém násilí na dětech, o manipulaci s výpověďmi a odmítání přístupu ke spisům. Zpochybňuje novelu rozvodového zákona a upozorňuje na důsledky jejího přijetí.
V závěru apeluje na veřejnost i prezidenta republiky, aby se tento systém změnil – nikoliv radikalizací, ale snahou o legislativní a institucionální reformu.
Jediným funkčním nástrojem, který podle něj rodičům zůstává, je Facebook (sdílení).