Eva otevřeně popisuje svou cestu ze vztahu s manipulativním a násilným partnerem, který ji nejprve okouzlil falešnou péčí, ale postupně ji izoloval, týral a zastrašoval. Vztah trval sedm let, během nichž Eva čelila fyzickým útokům, žárlivostním scénám i ekonomickému nátlaku. Násilí vůči ní pokračovalo i v době těhotenství, a přestože si plánovala odchod, bránily jí v tom obavy o děti i finanční závislost.
Po útěku začal bývalý partner okamžitě podnikat právní kroky, které vedly ke kontaktu s dětmi v režimu předběžného opatření. Eva čelí absurdní situaci, kdy otec, ačkoliv dříve o děti nejevil zájem a je manipuloval, má díky rozhodnutí soudu přístup i k nejmladšímu dítěti, které nese znaky separační úzkosti. Starší syn už otevřeně opakuje lži, které o Evě slyší od otce.
Eva musí nejen dokazovat svou nevinu proti vykonstruovanému obvinění z týrání, ale zároveň se vyrovnávat s tím, že instituce ignorují jasné znaky manipulace, stresu u dětí i psychické újmy. Z jejího příběhu jasně vyplývá, jak pomalu a neúčinně systém reaguje na domácí násilí a jak snadno mohou násilníci skrze děti dál ubližovat.